NADAČNÍ FOND PRO BŘEZNICI

PŘÍBĚH OBRAZU SV. VÍTA



pribeh obrazu sv vita.JPG

 Capture2.JPG

 Video odkaz: https://youtu.be/Q9lkXeuZXck

PŘÍBĚH BŘEZNICKÉHO OBRAZU SV. VÍTA


Mnozí z nás si jistě vzpomenou na rok 2018, kdy se
konala v místním kostele připomínka patrona města
Březnice - sv. Víta. Z původního záměru varhanního koncertu na podporu opravy varhan se díky zapojení odboru
kultury, ZUŠ, Nadačního fondu pro Březnici, březnické
farnosti a mnoha dalších osob podařilo připravit zajímavé setkání s historickým i duchovním programem.


Na počátku příprav slavnosti se však o obrazu sv. Víta
nevědělo téměř nic. Až během jednoho přípravného setkání se mimo jiné hovořilo i o článku ve sborníku Bozeňsko z roku 1948, ve kterém se autor zmiňuje o velkém obrazu sv. Víta, který byl v minulosti vystavován
v kostele na den jeho svátku.


Duchovní správce mi umožnil přístup do depozitáře
i do prostorů kostela, kde jsem na jednom ochozu objevil
velký, starý, poškozený obraz, na kterém byl téměř nečitelný nápis začínající slovy „S.Vitus martyr Romanum…“.


Nalezený obraz jsme se rozhodli vystavit, aby se sním
mohla seznámit i širší veřejnost.
Vzhledem ke stáří, stavu a velikosti obrazu nebyla příprava vůbec snadná. Nešlo jej snést po točitém schodišti,
ale musel se opatrně spustit po lanech do lodi kostela.
Text na obraze zmiňuje svatého Víta jako patrona koleje, města a jeho okolí. Tím je pro Březnici unikátním.


Vystavením a slavností v roce 2018 však příběh obrazu neskončil. Nadační fond pro Březnici nabídl uhrazení
zrestaurování poničeného obrazu a díky vstřícnosti duchovního správce farnosti a českobudějovického biskupství bude obraz zanedlouho umístěn do křížové chodby


v bývalé jezuitské koleji, kde ho budou moci obdivovat
návštěvníci březnického muzea. Bude tak březnickým
připomínat dávnou slávu březnických jezuitů jako strážců vzdělanosti a význam barokního areálu uprostřed
města.


Obraz sv. Víta najde po delší době důstojné místo
a věřím, že zaujme návštěvníky koleje nejen svou historií, ale i duchovním poselstvím, které nám život sv. Víta
a legenda o něm předává.

 

Zdroj: Březnické noviny,
Odkaz:https://www.breznice.cz/e_download.php?file=data/editor/107cs_128.pdf&original=BN_7-8-2020.pdf

Autor: Jaroslav Nekl

 

SVATÝ ŘÍMSKÝ MUČEDNÍK VÍT, PATRON MĚSTA BŘEZNICE A OKOLÍ
Čerstvě zrestaurovaný barokní obraz sv. Víta z březnického
děkanského, kdysi jezuitského kostela, který bude v dohledné
době představen veřejnosti, je svědkem úcty a obliby, jíž se tento světec těšil mezi březnickými obyvateli i lidmi z širokého
okolí.


Malbu pořídili březničtí jezuité u nejmenovaného slavného
malíře a roku 1745 ji poprvé vystavili na hlavním oltáři zmíněného chrámu při výroční svatovítské slavnosti. K oslavám
světce byl obraz používán dlouhá léta, po jistou dobu byl
v rámci březnického kostela zavěšen v předsíni před sakristií,
poté na stěně proti oltáři v tzv. dušičkové kapli (třetí boční
kaple po levé straně kostela) a následně byl deponován na galerii kostela, dokud nenastal čas jeho obnovy.


Nejspíš někdy ve druhé polovině 18. století, soudě podle rokokového rámu a stylu malby, byl pořízen další, menší obraz
sv. Víta, který byl na hlavní oltář březnického kostela umístěn
nastálo. Zdobí samotný vrchol oltářního retabula nad titulním
obrazem chrámových patronů, svatých jezuitů Ignáce z Loyoly
a Františka Xaverského. Stal se završením souboru obrazů
světců a patronů jezuitského řádu, původně rozmístěných nad
bočními kaplemi v kostelní lodi.


Hlavní památkou, která upomíná na slavné období svatovítské úcty v Březnici, je světcův oltář v čele kostelní lodi, postavený po pravé straně vstupu do kněžiště. Byl vztyčen roku
1738 a o dva roky později pozlacen a postříbřen. Obsahuje prosklenou skříň se světcovu dřevěnou polychromovanou ležící sochou z roku 1738, do které jsou na příslušných místech vloženy
skutečné světcovy tělesné pozůstatky. Socha je obklopena andílky, z nichž jeden drží na červené sametové podušce světcovu
lebku vloženou do skleněné koule opatřené zlacenou svatozáří.
Několik dalších relikvií tohoto světce se nachází v nižší části
téhož oltáře a také po stranách svatostánku na oltáři hlavním.
Úcta ke sv. Vítovi byla jedním z typických projevů duchovního života a zbožnosti katolické církve v široce pojatém období
po Tridentském koncilu. Tento projev zbožnosti se zaměřoval
na hrdiny křesanské víry prvních staletí, kteří svou věrnost
Kristu zpečetili mučednickou smrtí. Věřilo se, že v katakombách za hradbami Říma, z většiny znovu objevovaných od
sklonku 16. století, je pohřbeno nesčíslné množství takovýchto
hrdinných mučedníků hodných úcty a následování. Jejich těla
byla z katakomb vyjímána, vyvážena do celého katolického světa a uctívána jako posvátné poklady. Mnozí takovíto domnělí
mučedníci byli přitom prohlášeni za ochránce míst, kde byly
jejich relikvie vystaveny veřejné úctě, zvláš pokud se jednalo
o významný soubor ostatků.


V českých zemích v pobělohorské době a během celé barokní
éry hráli v úctě ke katakombálním mučedníkům velmi důležitou roli právě jezuité, a tak není divu, že i jejich působiště
v Březnici obdrželo relikvie jednoho takového martyra, který
se dočkal zvláštní úcty jako místní patron čili ochránce.
Tohoto březnického světce zmínili ve svých textech autoři
Jan Miller (do 1723), Jan V. Truhlář (1886), Antonín Podlaha
(1925), Stanislav Suda (1935), kolektiv autorů pod vedením
Emanuela Pocheho (1977), dále Jiří Černý (2006, 2013), Milan
M. Buben (2012) a autor těchto řádků (2010). Ludvík Fürst se
na něj zaměřil ve zvláštním článku z roku 1948, ve kterém citoval dva úryvky z pamětní knihy březnické jezuitské koleje.


Co se čtenář dozvídá v tomto článku, bere v potaz všechny
zmíněné autory, avšak hlavní zdroj informací má ve výročních
zprávách březnických jezuitů z let 1671 až 1771.
Jezuitský kněz „Balthasar Baltonus“, nejspíš známý propagátor úcty ke katakombálním světcům Baldassare Baglioni, získal v roce 1646 z římských katakomb sv. Priscilly celé tělo
(kostru) muže jménem „Vitus“ (česky Vít, osoba naprosto odlišná od známého světce téhož jména, patrona pražské katedrály), o kterém zbožně věřil, že zemřel jako sv. mučedník.


Autenticitu ostatků a povolení je vystavit veřejné úctě písemně
schválil dvěma dokumenty kardinál Marzio Ginetti, římský
vikář papeže Inocence X. Baglioni pak posvátné ostatky věnoval asistentovi německé asistence jezuitského řádu, P. Florentiovi de Montmorency, a ten provinciálovi českých jezuitů, P. Janovi Dakazatovi, který tou dobou pobýval v Římě na osmé generální kongregaci Tovaryšstva Ježíšova.
Po návratu do Čech dal roku 1647 provinciál Dakazat v souladu s tehdejšími církevními předpisy relikvie prověřit na
místním biskupském úřadě, konkrétně pražském arcibiskupství. Pravost relikvií tehdy potvrdil arcibiskup Arnošt kardinál
Harrach přípisem na obě „autentiky“, prověřovací dokumenty
přivezené z Říma.


Zdá se, že potom Dakazat relikvie věnoval zakladatelům jezuitského domu v Březnici a tamní vrchnosti, Přibíkovi Jeníškovi z Újezda a jeho manželce Ludmile Kateřině rozené
z Talmberka. Přibíkovi dědicové posvátné ostatky ponechali po
dlouhou dobu skryté bez úcty, až byly v roce 1669 znovu nalezeny. Rod zakladatelů se tehdy rozhodl, že je věnuje březnickým jezuitům. Ti se rozhodli, že sv. Vítovi poskytnou veřejnou
úctu, a vyžádali si na tehdejším majiteli panství Přibíkovi Václavovi Františkovi Jeníškovi z Újezda povolení prohlásit tohoto mučedníka za patrona celého březnického dominia.


Relikvie byly slavnostně vystaveny veřejné úctě v březnickém jezuitském kostele dne 5. července 1671, v neděli po svátku Navštívení Panny Marie. Byly vloženy do proskleného relikviáře, přičemž na okrasu relikvií vynaložila 100 zlatých Hedvika Barbora z Újezda, rozená hraběnka z Rozdražova, ověnčená
titulem zakladatelky koleje.
Od té doby se začal sv. Vít těšit úctě nejen březnických jezuitů a místní vrchnosti, ale i měšanů a obyvatel širého okolí,
včetně šlechty a duchovenstva. Hlavní oslavy tohoto „patrona
březnické jezuitské koleje, města i okolí“ (jak hlásá nápis na
zmíněném obraze z roku 1745) se konávaly každoročně v neděli po svátku Navštívení Panny Marie, světec byl ale zmiňován
v modlitbách breviáře i při sloužení mše sv. u březnických jezuitů po celý oktáv, tedy i po celých sedm dní následujících po
zmíněné neděli. Typ této liturgické oslavy se vyrovnal největším svátkům církevního roku.


Pokud to dovolilo počasí, byly při svatovítské slavnosti neseny světcovy relikvie na nosítkách (obvykle čtyřmi jezuity)
po březnickém náměstí. Takovéto průvody se konaly za početné účasti světcových ctitelů, za zvuku zpěvu a hudby, trubek
a bubnů, byly důmyslně zdobeny. S procesím souvisela slavnostní zpívaná mše sv. v jezuitském kostele, sloužená někdy
duchovenstvem z okolí. Zaznělo také kázání ke cti březnického
nebešana. Ostatky světce lidé líbali, dotýkali o ně růžence,
zpěvníky, modlitební knížky. K podpoření Vítovy úcty dávali
jezuité (od roku 1710) tisknout obrázky, modlitby i krátký popis historie původu jeho relikvií.


Několikrát je doloženo, že Březničtí sv. Víta prosili za konkrétní pomoc či ochranu a že mu vděčili za vyslyšení svých proseb (1671, 1674, 1723, 1731). Uchovávali jeho obraz na radnici
a také měšanská mariánská družina vlastnila světcovu sochu,
kterou nosila v procesí na Svatou Horu (poprvé 1719, vyrobena
byla rok předtím).


Pomyslnou tečku za slávou sv. Víta učinila stoletá slavnost
vystavení jeho relikvií, konaná roku 1771. Dva roky poté byl
řád Tovaryšstva Ježíšova zrušen. Brzy nastoupil samostatnou
vládu Josef II. a jeho osvícenský pragmatismus zrušil mnoho
z barokních projevů zbožnosti, včetně slavnostních procesí s relikviemi. Svatý ochránce Březnice a okolí začal upadat v zapomenutí. Snad obnova jeho obrazu přinejmenším připomene, kolik dobra a pozitivního životního naladění bylo s jeho jménem
v této části Čech spojeno.

Zdroj: Březnické noviny,
Odkaz:https://www.breznice.cz/e_download.php?file=data/editor/107cs_128.pdf&original=BN_7-8-2020.pdf

Autor: P. Miroslav Herold SI


Nadační fond Bozeň, fond pro Březnici - RUBILIS, s.r.o.